RTFamily

Pod pojmem elektroinstalace se zjednodušeně skrývá vše, co je „ve zdi“ přes zásuvku až po elektroměr. Veškerá elektroinstalace musí být pravidelně kontrolovaná a revidovaná, aby byla pro uživatele bezpečná a spolehlivá. Kontroly jsou typicky prohlídky, zkoušky funkce a ověření nastavení přístrojů. Revize také zahrnují měření předepsaných veličin dle norem ČSN např. měření izolačního odporu, impedanci poruchové smyčky, vypínací podmínky proudových chráničů, funkci hlídačů izolačního stavu a další úkony. Po kladně vydané revizi má uživatel jistotu, že jeho elektroinstalace je bezpečná.

Revize se provádějí v pravidelných intervalech. Doba 6 měsíců platí např. pro staveniště. Dále v intervalech 1 roku (mokrá prostředí) nebo 2 let (prostředí se zvýšeným nebezpečím výbuchu, požáru či místa, kde se vyskytuje více lidí). V intervalu 5 let probíhá revize na běžné výstavbě (bytové a kancelářské budovy).

Revize provádíme na soukromých objektech i hospodářských budovách.

Spotřebiče a nářadí laicky řečeno jsou všechna elektrická zařízení, která se zapojují do zásuvek o napětí 230 V nebo do třífázových zásuvek o napětí 400 V. Za spotřebiče považujeme také prodlužovací šnůry, bubny, či rozdvojky.

Při revizi pak dochází k odlišnému měření na základě typu přístroje. U přístrojů jakou jsou počítače, tiskárny, rádia apod., které mají oddělitelný kabel, prochází revizí jak přístroj, tak i kabel. Naopak u zařízení jako jsou notebooky, mobily, Wi-Fi routery s adaptérem či nabíječkou revidujeme pouze adaptér, nikoli samotné zařízení, které je napájeno napětím pouze do 50 V a je za bezpečné automaticky považované. Přístroje se zpravidla měří vypnuté, nemusí být zapojené v síti. V odůvodněných případech je možné přístroje změřit, aniž by došlo k jejich vypnutí.

Existují prostředí, ve kterých jsou požadavky na bezpečnost a spolehlivost elektroinstalace ještě vyšší než jinde. Jsou to prostředí s nebezpečím výbuchu par, plynů či prachů. Obvykle se jedná o hospodářské objekty, kde se manipuluje s hořlavými látkami, pohonnými hmotami nebo velkými vrstvami prachu. Pro příklad lze uvést např. čerpací stanice (benzín), skládky komunálního odpadu (metan), chemickou výrobu či mlýny. Tato prostředí mají obvykle 3 zóny dle intenzity výskytu zápalné atmosféry. Nejkritičtější je zóna 0, kde je výbušná atmosféra přítomná neustále, v zóně 1 se vyskytuje pouze občas a po krátkou dobu, v zóně 2 se pak nachází pouze výjimečně. Zónám odpovídají i bezpečnostní požadavky, které požadují aby spínače, zásuvky, svorkové skříně a jiné ovládací prvky byly dostatečně utěsněny před vnikem výbušné atmosféry. Tyto prvky jsou pak speciálně značené logem „Ex“ a nesou jasné specifikace kde se zařízení může použít a také do jaké teploty může být zatíženo. Dále uvádějí jednoznačnou identifikaci výrobce a výrobní číslo.

Hromosvody zná každý z nás. Už odmala víme, že chrání budovy před škodlivým úderem blesku. Někomu to stačí. Někteří však vědí, že blesk je elektrický výboj, který se úderem do hromosvodu vybije do země. A ti největší odborníci si zakládají na výpočtech, podle kterých dokáží spočítat, že když blesk do budovy neudeří, jaký nejbližší hromosvod si vybere. Názvy a označení se často rozcházejí, někdy se zařízení označuje jako „hromosvod“, „bleskosvod“ či je používán euro název „LPS“. Zůstává však jistota, že správně navržený a udržovaný hromosvod dokáže ochránit budovy před nechtěným úderem blesku. Vymožeností poslední doby jsou tzv. aktivní hromosvody, které na blesk nečekají, ale vysílají do okolí vysokonapěťový signál, na který blesk lákají.

Vysoké napětí (tj. napětí nad 1000V) se používá pouze v průmyslu a distribuci elektrického proudu. Důvodem je především fakt, že ztráty v elektrickém vedení jsou přímo úměrné protékajícímu proudu, který se mění na neužitečné teplo. Pro přenos velkých výkonů je tedy nutné přenášet co nejmenší proud. Ve fyzice nás učili – čím menší je proud, tím vyšší musí být napětí. Proto se v elektrárnách elektřina transformátorem převede na vysoké napětí/malý proud. Dále proudí dráty, kde se na konci nachází menší transformátor, který vysoké napětí převede zpět na malé napětí/velký proud. Známe více úrovní napětí - vysoké, velmi vysoké, zvláště vysoké a i ultra-vysoké. Všechny mají jedno společné - jsou životu nebezpečné. U vyšších hladin se stačí k napětí pouze přiblížit. Vysoké napětí je nebezpečné právě v tom, že se nepohybuje pouze v rámci drátů, ale létá i vzduchem, nebo se plazí po zemi. Proto se bezpečnostní opatření u vysokého napětí soustřeďují zejména na dodržování bezpečných vzdáleností, při kterých přeskok nehrozí.